Diagnóza se týká stále mladších lidí.
.
Demence je skupina duševních poruch, při kterých dochází k podstatnému úbytku kognitivních (poznávacích) funkcí, zejména v souvislosti s pamětí a intelektem. Jde o onemocnění mozku.
Mnozí se domnívají, že demence je přirozená součást stárnutí a nad jejím nástupem u starších lidí mávnou rukou se slovy, že jde o normální věc a dalo se to čekat. Pojem stařecká demence je proto nesprávný a zavádějící.
„Stáří nepřináší automaticky kognitivní poruchu či demenci. Z historie známe mnoho známých osobností, které svou prací právě ve vysokém věku přinesly lidstvu umělecké a společenské hodnoty. Dnes se mnozí senioři dožívají vysokého věku v duševní svěžesti a činorodosti, je pro ně výzvou být aktivní a kognitivní zdravý, „říká Maria Čunderlíková, léčebná pedagožka a garantka specializované sociální služby Centra MEMORY n.o.
projevy demence
U demence, která je psychickým progresivním onemocněním, se narušuje a zhoršuje schopnost samostatné činnosti, například nakupování a přípravu jídel, samostatné cestování, telefonování, užívání správných léků či finanční gramotnost.
„Má různé projevy, podle toho, co je její příčinou. Demence, která je způsobena Alzheimerovou chorobou, přichází pomalu, pozvolna a rozvíjí se v průběhu několika let. Pokud je příčinou demence porucha prokrvení mozku, vzniká obvykle náhle, tehdy mluvíme o vaskulární demenci, „vysvětluje Čunderlíková.
Existují však i sekundární typy demence. Vznik onemocnění může souviset například s intenzivním požíváním alkoholu či léků, nejčastěji takových, které jsou určeny na spaní či uklidnění. Pokud se například u starších lidí s depresí tento stav neléčí, může přerůst do demence.
Pro seniory je rizikovým faktorem vzniku demence i nedostatečná výživa, ke které může docházet při nechutenství, problémech se žvýkáním či polykáním.
Jaké příznaky má Alzheimer?
Demence většinou nepřichází sama, tvaruje se do konkrétnější formy a nejčastěji to bývá práce Alzheimerova choroba. Ze všech lidí, kteří trpí demencí, jde podle Čunderlíkové přibližně o 60 procent.
„“ Mnozí rodinní příslušníci trpí psychickým a fyzickým vyčerpáním, přetížením a stresem. Jsou vyhoření, depresivní z vyčerpání. „“
MÁRIA Čunderlíková
„Alzheimerova choroba způsobuje poškození až zánik nervových buněk v mozku, což vede k nevratným změnám v mozku a ty se projevují demencí. Tento typ onemocnění nazýváme neurodegenerativní. „
Mezi častými příznaky onemocnění jsou postupné zhoršování krátkodobé paměti, pokles zájmů, problémy s formulováním vět, změny nálad a chování, časová dezorientace, špatná orientace ve známém prostoru (problém trefit domů a bloudění), ukládání věcí na nesprávné a nevhodné místa. S Alzheimerovou chorobou přicházejí i různé změny v chování jako výbušnost, křik, neklid a dezorientace.
„Dosud není známa léčba, která by nemoc vyléčila,“ vysvětluje odbornice.
Onemocnění se týká celé rodiny
Když se u někoho z rodiny projeví demence a jeho stav se rapidně zhoršuje, přestává být samostatný a začíná být závislý od pečovatele. Tím se může stát i některý člen rodiny – syn, dcera, manžel, manželka.
Pro pacienta může být obtížné přijmout fakt, že se stává jakýmsi „břemenem“, zejména na začátku, když si svůj stav uvědomuje. Těmto lidem tehdy třeba dát najevo, že jsou stále rovnocennými partnery v životě a zůstat při komunikaci jako za zdravého stavu.
„Demence je nejčastější příčinou domácí péče, kterou v první řadě zajišťují rodinní příslušníci. Často je to práce na 24 hodin denně. Vzhledem na náklady v zdravotnické nebo sociální instituci to šetří veřejné finance, ale nesmírně zatěžuje ty, kterých se to týká. Mnozí rodinní příslušníci trpí psychickým a fyzickým vyčerpáním, přetížením a stresem. Jsou vyhoření, depresivní z vyčerpání, mnozí se obávají, že demence postihne i jejich. Onemocnění zatěžuje i rodinný rozpočet, „upozorňuje léčebná pedagožka.
Lidé s demencí prožívají nejdelší období onemocnění právě v domácím prostředí. Jsou to většinou dva, čtyři, ale i více let. Pacienti většinou nemají pouze jednoho opatrovníka, v rámci rodiny se zapojují více členů. Rozdělit si tuto zátěž je ideální řešení.
Hlídání vyžaduje vysokou vnímavost a pozornost pečovatele, ale i fyzickou náročnost. Jeden pacient s takovým onemocněním zaměstná více členů rodiny.
„Někdo se bude specializovat na pomoc při sebeobsluze a na domácnost, jiný může chodit na procházky, další zajistí komunikaci s lékaři a úřady,“ radí Čunderlíková.
